Kontakt: email tel. 549 255 017

První pomoc proti žárlivvosti

Žárlivost – jak ji zvládat Žárlivost – jak ji zvládat Žárlivost – jak ji zvládat

White a Kuklen (2006) vytvořili desatero shrnující (v bodech 1 až 7) jak v literatuře uváděné tak z jejich zkušenosti vycházející (8-10) a postupy zvládání tzv. normální žárlivosti. Komentář k nim z mé poradenské praxe je uveden kurzivou. Pod pojmem normální rozumíme situační žárlení.

  1. Zpochybnit iracionální přesvědčení a domněnky. Zde jde o zásadní rozdíl mezi normálním a patologickým žárlením. V prvním případě to možné je. V druhém ne. Patologický žárlivec s vámi bude diskutovat jakkoliv dlouho a s velkou chutí nebo alespoň s úsilím. Nenechá se e přesvědčit. Maximum, jehož lze dosáhnout, je „ano ale…“.
  2. Zlepšit komunikační schopnosti. Normální je o problémech hovořit občas, přesněji řečeno ve vhodný čas, na vhodném místě a s vhodnými lidmi tj. aktéry. Patologický žárlivec o problému hovoří či se jím zaobírá neustále. Nikdy si nemůžete být jisti tím, že toto téma nenastolí. Hovoří s kýmkoliv, samozřejmě i s dětmi. Na jejich percepci nebere na rozdíl od předchozího tj. normálního žádný ohled. Používá vulgárních nebo alespoň šťavnatých slov. („Pojďte se podívat, jak pozdě se vrátila ta děvka, vaše matka“). „Jednou jak jednou“ i normální žárlivec může vypadnout z role a udělat komunikační chybu. Uzná ji ale, a v rámci možností se jí snaží napravit. Patologický žárlivec působí dojmem, že si není vědom jakékoli vlastní komunikační chyby a rozhodně se ji nesnaží nijak napravit. Za viníka považuje zásadně druhou stranu.
  3. Usnadnit explicitní projednávání přijatelného a nepřijatelného chování k ostatním. Normální je pochopit meze vyříkávání problému. Tj. přinejmenším požadavek soukromí, časového horizontu a nezbytnosti odejít do práce přiměřeně vyspaný. Normální také je pochopit, že při jednání a hledání řešení nelze druhou stranu opakovaně urážet. Patologický žárlivec střídá „bič a cukr“. Typické jsou urážky a odprošování střídající se v rychlém tempu.
  4. Vybudovat u žárlivého partnera sebeúctu. Normální žárlící člověk pochopí, že „lépe je mít na hlavě parohy než máslo“, což je citát V. Vančury. Patologický je naopak přístup „nic než věrnost nemá smysl, neboť bez věrnosti není život, ale pouhé živoření.“ Patologický žárlivec nevnímá, jak se sám svým chováním degraduje. Není mu trapné promlouvat k manželce jako opilý námořník k prostitutce nejhoršího ražení. Poté, kdy jí vysvětlí, že omylem řekl při svatbě ano, jí „syfilitickému póvlu přitažlivému jako zvratky“ překvapivě klekne na kolena a dotyčnou nazývá světicí. To za předpokladu, že odpřísáhne, že s XY nic neměla. Podobné peripetie se střídají mnohokrát za večer.
  5. Vyřešit osobní a vztahové problémy, které patří k žárlivosti. Normální je akceptovat, že nutkavé žárlivecké úvahy, ať již oprávněných či neoprávněných, nemají smysl Život se nemůže – má-li být spokojený – omezit na úvahu typu „věrný či nevěrný, toť otázka.“ Patologický žárlivec subjektivně nevnímá jiný osobní či vztahový problém kromě žárlení. To ovšem neznamená, že jej nemá. Tam, kde to jde, tj. u situačních žárlivostí, je vhodné obracet pozornost na řešení ostatních problémů.
  6. Přeformulovat význam žárlivosti a tím poskytnout příznivější a méně negativní interpretace této vášně. Přeformulování žárlivosti jako takové je možné v obou případech. I patologický žárlivec je ochoten akceptovat např. to, že žárlivost je projevem lásky, je velmi ochoten bagatelizovat své chování v minulosti. Postižení žárlivostí jsou obvykle schopni přeznačkování přijmout za cenu, že se žárlivecké ataky již nebudou opakovat. To všem nelze zaručit.
  7. Rozvinout nové zvládající chování. U motivovaného situačně žárlícího lze rozvinout celou řadu nových, „zvládajících“ forem chování. Jako test lze použít požadavek prostorového oddělení. Doporučení zní: „Když pocítíte žárlivost a zároveň budete chtít svá podezření řešit, odejděte z místnosti, kde jste společně s objektem vašeho žárlení. Běžte si zaběhat, jeďte do únavy na vyjížďku na kole, běžte uklidit sklep. Je také možno posekat dříví. To ovšem preventivně raději ve vzdálenějších prostorách než jsou ty, kde pobývá objekt žárlení.
    Situační žárlivec je obvykle schopen nejen slovně, ale i fakticky akceptovat fakt, že jedinou možnou prevencí žárliveckého konfliktu je dočasně nebýt s partnerem ve stejné místnosti. Patologický žárlivec to snad a zdaleka ne vždy akceptuje slovně, ale rozhodně to nebude realizovat. Podobnou radu pak má tendenci parodovat či dokonce skandalizovat, považovat jí za hloupou, neodbornou a situaci neřešící
    .
  8. Zvýšit symetrii moci a rozhodování... Žárlivci vyhovuje uzavřené soužití, v němž on zaujímá rozhodovací pozici. Jejich cílem je být „stále spolu“. Nastávají absurdity, kdy nestačí, že jsou společně s protějškem např. na dovolené, na pláži. Nesnesou, aby protějšek šel sám do vody nebo naopak do vody nešel, pokud tam jdou oni sami.
    V rámci terapie situační žárlivosti je třeba podporovat manželství otevřené (volný čas lze alespoň částečně trávit každý zvlášť) a důsledně jej odlišovat od manželství volného. Patologický žárlivec mylně ztotožňuje otevřené a volné manželství. Domnívá se, že nevěra je doprovodným znakem obou typů
    .
  9. Zvýšit vzájemnou kontrolu nad tím, jakou rychlostí se partneři stávají závislými na sobě navzájem... Přes všechny možné urážky, přes fyzickou agresi, výhrůžky, je patologický žárlivec na svém protějšku závislý. Nedokáže si představit život bez něj, respektive bez toho, že by společně žili a on měl jednání protějšku pod kontrolou. U mužů je testem jisté nezávislosti Plzákem popsaná „akce garsoniéra“. Zmíněný autor doporučuje, aby každý muž v partnerském soužití měl představu o tom, že opuštěn partnerkou uchýlí se do garsoniéry vybavené oblíbenými knihami a zvukovými nosiči, kde bude vychutnávat single životní styl. Žárlivec to a priori považuje za katastrofu. Normální muž přinejmenším připustí, že podobný životní styl má něco do sebe. U žen lze s virtuální garsoniérou uspět jen občas. Testem může být důsledné přeznačkování faktu partnerovy nevěry a z toho pramenícího možného rozvodu. Normální žena na tomto potenciálně krizovém vývoji najede i tak něco pozitivního.
  10. Specifikovat činy, které každému z partnerů signalizují, že druhý je oddaný určitému stadiu vztahu Jde o situace, v nichž žárlivec požaduje konzervaci vztahu na sentimentálně romantické úrovni, přičemž jeho protějšek je schopen vztah akceptovat pouze na úrovni vzájemné adaptace. Dobrým orientačním testem je postoj k výroku „jsem s tebou jen kvůli dětem“. V sentimentálně romantickém zabřemenění je něco podobného zcela nepřijatelné. Ve fázi vzájemné adaptace to lze akceptovat, neboť děti jsou zjednodušeně řečeno akceptovány jako určitá část sebe sama. Postižený je navíc schopen pochopit, že inkriminovaný výrok je poněkud nadsazený. Není nikoho, kdo by ve vztahu setrvával jen a výhradně „kvůli dětem“ a neměl k tomu ještě jinou motivaci.