Kontakt: email tel. 549 255 017

Vize partnerské krize

Matrimoniologové se shodují v tom, že krize jsou v partnerském vztahu zákonité. Trvale se jim vyhnout nelze. Starší pojetí hovoří o dvou typických krizových obdobích. První – únava z vystřízlivění – přichází zhruba kolem sedmi let trvání soužití. Druhé – vyprázdněné hnízdo či zavírající se dveře – nastává zhruba po dvaceti letech. Modernější postup připouští vznik krize kdykoliv.

Lehká krize manželská trvá krátce a má charakter několika střetů. Partneři si tzv. jdou na nervy. Občas se pohádají a to víc než dřív. Po několika dnech až týdnech se situace změní k lepšímu.

Střední krize obsahuje prvek nepřátelství. Trvá obvykle měsíce. Konflikt je třeba do jisté míry skrytě leč stále přítomen. Averze je ale přece jen přechodná.

Těžká krize je poznamenaná pocity odporu a nenávisti. Averze je velmi silná, není přechodná. Partneři buď uraženě mlčí, nebo si nadávají. Spolupráce je prakticky nemožná. Sex někdy v takto poznamenaném páru funguje, ale je zcela věcný. Žádné city, jen uspokojení biologické potřeby.

Ze zkušenosti lze prohlásit: Manželství je párové soužití trvale ohrožované potenciální krizí.

Kdysi se tvrdilo, že krizi se lze vyhnout tím, že své ano si vzájemně řeknou dva slušní a kooperativní lidé. Omyl! Riskantní jsou např. kombinace:

Problémových kombinací je samozřejmě ještě víc.

Krizi předurčuje i volba některého z tzv. zakázaných typů. Podle Plzáka sem patří lidé závislí na alkoholu a jiných drogách, žárlivci, osoby hysterické. Dále lidé nadměrně vázaní na své rodiče, neschopní osamostatnění. V současnosti bych k oněm typům přidal gamblery a osoby v tzv. dluhové pasti.

Dříve či později se lze nadít krize při volbě tzv. muže 3 S – slušného, slabého, seriozního... leč neimponujícího.

Vůbec nejčastější příčinou partnerských krizí ovšem bývá kombinace náhody, romantického, idealizovaného zamilování, mírné deziluze v původním vztahu. Z předmětů, jež nás obklopují má na partnerských krizích značný podíl PC a mobilní telefon. Přesněji řečeno jinak nezvyklá erotizace obsahu v mailech a esemeskách spojená s tendencí tyto uchovávat. Představa, že se nám protějšek do mobilu nepodívá, odpovídá názoru „všichni lidé jsou poctiví a pravdomluvní“.

Vysoký krizový potenciál mají i zaběhané a mezi generacemi předávané stereotypy. Dávno je známo, že neplatí. Přesto je někteří lidé citují jako ryzí pravdu a poznání. Bývají nazývány mýty a zní lahodně. Namátkou:

Díky výzkumům, jež u nás prováděla dr. Iva Šípová se spolupracovníky, je prokázáno, že:

Obraz rodiče opačného pohlaví než je dítě má přímý vliv na volbu partnera pro život. Když rodič opačného pohlaví zastává v rodině imponující roli, stává se předobrazem budoucího partnera. Když partner alespoň v zásadních rysech tomuto předobrazu odpovídá, je to předpoklad harmonie v manželství. Když však rodič opačného pohlaví zastává roli nedůstojnou, odpuzující, hledáme životního druha u opačného osobnostního pólu. Taková volba je zdrojem vnitřních konfliktů v manželství. I když dotyčný(a) vybral(a) protějšek racionálně správně, vždycky mu něco chybí a cítí nespokojenost.

Je prokázáno:

Model rodiny rodičů určuje v hlavních obrysech model rodiny, kterou dítě vytvoří. Výše zmíněné tendence opakovat, co prožilo, bude dítě mít i tehdy, pokud mu model rodičů nevyhovuje. Z výše uvedeného plyne, že partneři z odlišných, příliš vyhraněných, zcela opačných modelů výchozí rodiny, jsou velmi problematickými druhy pro společný život. Chybí jim tolerance, zejména ve vypjatých chvílích soužití. Je prokázáno:

  1. Pravděpodobnost harmonického soužití je tím vyšší, čím bližší jsou modely rodin, z nichž manželé pocházejí.
  2. Lidé pocházející z vyhraněně protikladných modelů manželského soužití nejsou optimálními druhy pro soužití. Mnohdy přitahují, ale žít spolu neumí.

A co láska?

Klasik výzkumu manželských vztahů B. I. Murstein říká: „Slovo láska obvykle nepřispívá k porozumění lidským vztahům. Vztahuje se především k lidským citům.“ Mnozí tvrdí, že milují partnera, ale chovají se, jako by ho nenáviděli. Naopak jsou ovšem tací, kdož tvrdí, že svůj protějšek již rádi nemají a jednají jako hluboce milující.

V zásadě platí Murphyho zákony: „S časem trvání manželství roste váha a objem problémů v něm neřešitelných. Před svatbou je vaše přesvědčení o rysech partnera pramálo důležité. Po svatbě je vždycky vše jinak. Každý partner má minimálně dvě nebo tři závažné vady...“

Nicméně přes všechny chyby není lepší formy soužití muže a ženy než manželství.

Závěrem gender poznámka. Je mnoho žen, zejména emancipovaných intelektuálek žijících v tzv. nesezdaném soužití. Nesetkal jsem se však doposud s žádnou, která by si sňatek nepřála. Některé to ovšem připustí až po několika hodinách rozhovoru.