Kontakt: email tel. 549 255 017

Ukázka posouzení znaleckého posudku

Posouzení je netypické neboť jsem pracoval s účastníky. Ne tedy jen s textem posudku. Čerpám tudíž i z vlastních informací. Tohle je opravdu výjimečné. Obvykle nikoho z účastníků neznám.

Text je upraven vypuštěním jmen, příjmení a jiných identifikačních faktorů. Užívám v něm slovo znalec. To není míněno jako informace o jeho gender. Pod oním názvem může vystupovat jak muž tak i žena. Podotýkám, že jde o velmi zkušeného znalce. Posudek má v jeho znalecké doložce číslo 881. Je tedy osmsetosmdesátýprvní, který vypracoval. Není ovšem zdaleka první z jeho dílny s nímž polemizuji. Netvrdím, že jde o reprezentativní ukázku úrovně znalecké práce v ČR. Se srovnatelnou úrovní se ovšem setkávám často. Zdůrazňuji, že podobná posouzení jsem opakovaně vypracoval jak ve prospěch mužů tak i ve prospěch žen. Výhrady jsem již měl jak k práci znalců tak i znalkyň.

Nejsem zaujatý proti jednomu z pohlaví. Jen nemám rád odbyté znalecké posudky. Navíc laik v psychologii ani proti špatnému znalci nemá šanci. Sebelepší právník mu nemůže v této sféře přiměřeně pomoci. Přinejmenším nezná detailně taje psychologické diagnostiky.

Se souhlasem otce uvádím

Psychologické posouzení znaleckého posudku ve věci péče o nezl.
… OS …. čj. … /2015 Uskutečněno ...

Okolnosti posouzení

Právní zástupkyně otce zná knihy T. Nováka: Znalecké posudky o dětech pod drobnohledem, Linde Praha 2013. Dále: Kontakt s dětmi po rozvodu. Jak nepřijít o dítě. Wolters Kluver Praha 2015. Advokátka není spokojena se závěry znalkyně v souvislosti s uvedenou causou. Požádala autora zmíněných knih o posouzení znaleckého posudku. Byla informována o tom, že nelze bez vyšetření hodnotit výkon dítěte či jeho rysy, citové preference a postoje. Z pouhého textu je možno posoudit pouze vhodnost použitých metod, metodologii a závěry z uvedených dat. V tomto posouzení, nad obvyklý rámec, uvedu i některé informace jež mi řekly děti. Tyto informace budou označeny odlišným písmem i uvedeny slovy „děti sdělily“.

Jak právní zástupce tak i soud upozorňuji na to, že jsem v nedávné minulosti byl opakovaně v kontaktu s účastníky. Znám je z poradenské práce. Jako první se na mne obrátila (reakcí na www stránky) matka dětí. Vyžádala si podrobnější informace. V první fázi na ně dále nekontaktovala. Po čase se na základě stejného zdroje na mne obrátil otec dětí se zakázkou: „Děti nechtějí k matce, nepomáhá spolupráce s OSPOD ani s psycholožkami organizací .... Chci respektovat předběžné rozhodnutí soudu a potřebuji pomoc s dětmi“. V této fázi jsem matčin a otcův e-mail nijak nespojoval. Resp. neuvědomil si jejich vztah. Děti i otce jsem opakovaně pozval, pracoval s nimi. Hovořil jsem i s prarodiči. U nich jmenovaní bydlí. Jednoznačným cílem bylo postoje dětí korigovat. Jak posléze konstatovala mj. i případová konference uspořádaná OSPOD byl jsem první psycholog jež zmíněnou korekci dokázal. Výstupem z konference byl návrh rodinné terapie vedené mnou. Oba rodiče souhlasili a podepsali u mne obvyklá pravidla spolupráce. Podpis tzv. terapeutické či poradenské smlouvy je běžnou součástí i podmínkou takové práce u erudovaných psychologů.

Uskutečnila se 2 sezení. V počáteční fázi považuji za nezbytné stabilizovat vztah rodičů a teprve pak přizvat děti. Mj. jde o to, aby děti nebyly svědky ev. hádky či jiných susp. traumatizujících projevů. V rámci sezení pod mým vedením uzavřeli rodiče 9 dohod týkajících se zlepšení vzájemných vztahů. Šlo např. o kontakt jednoho z dětí s matkou mimo čas určený soudem, otec akceptoval požadavek matky na poskytování informací o dětech, oba se dohodli, že nebudou vycházet z výroků dětí jež mohou situaci zkreslovat. Pozitivní změnu zaznamenal i OSPOD a to již po prvním setkání. Po druhém setkání matka ukončila spolupráci. Na takové rozhodnutí měla nárok bez udání důvodů (viz podepsaná pravidla). Nicméně zdůvodnila to citací mého údajného výroku: „Nejsem dětský psycholog“. Matce jsem sdělil, že jsem jí na její dotaz dle mne odpověděl „nejsem jen dětský psycholog“. Samozřejmě mohu se mýlit, přeřeknout atd. Odkázal jsem jí na své www stránky kde je uvedena moje praxe, publikace, postgraduální studium, členství ve vědecké radě Výskumného ústavu psychológie a patopsychológie dieťaťa v Bratislavě a citován i výrok klasika a nezpochybnitelné autority české dětské psychologie. Profesor Z. Matějček v předmluvě mé knihy týkající se dětí s ADHD nazvané Proč jsi tak neklidný? napsal: „Psychologové se zákonitě podle věku svých obětí dělí na dětské a dospělé. Jestliže však někdo ve své osobě spojuje obojí a stačí na to, může objevit pozoruhodné spojitosti. A to je případ našeho autora, k čemuž je mu možno gratulovat.“

O vývoji jsem na jeho žádost informoval OSPOD. Ten byl zřejmě již předtím matkou informován zkresleně. Např. uvedla, že jsem proti ní zaujatý, vycházím z informací od otce, cítila se ponižována, napadána, není brána do úvahy. Tato sdělení lze pochopit v kontextu údajů znalce o zvýšení výsledku ve škále paranoi-persekuční myšlenky. Viz test MMPI, matka str. 21 posudku.

Uvedené chování zcela popírám. Odkazuji na výsledky mé práce s dětmi jakož i na 9 dohod mezi matkou a otcem jež byly uzavřeny pod mým vedením. Vesměs jde o dohody jež požadovala matka. Odmítl jsem pouze jednat o trávení velikonočních svátků s tím, že tyto svátky již uplynuly a jsem ochoten se jimi zabývat zhruba za 11 měsíců, tj. v příštím roce. Po čase se na mne matka obrátila znovu a měla zájem o obnovení spolupráce. To jsem podmínil tím, že má ke mně důvěru a akceptuje můj způsob práce. Požadoval jsem, aby matka přípisem OSPOD odvolala výše uvedená tvrzení o mé osobě. Dále jsem požadoval, aby moji kvalifikaci dětského psychologa výslovně uznala ve smyslu citace prof. Matějčka. Posledně jmenovaný požadavek nesplnila a trvala na mém údajném výroku „nejsem ...“. Výslovně sdělila, že „děti jsou v pořádku“ a navrhla abych pracoval jen s ní a manželem s tím, že s dětmi by pracoval někdo jiný. To jsem odmítl, neboť to nemohu z odborného hlediska akceptovat. Přes evidentně kladný efekt mé práce s dětmi matka i po ukončení spolupráce se mnou po otci požaduje abych jí poskytl podrobný zápis toho jak s dětmi pracuji. Odvolává se na znalkyni jež jí údajně řekla, že na to má právo. Podotýkám, že soukromí psychologové na svých www stránkách často uvádějí, že o své práci nevedou žádné zápisy. Neznám žádný předpis, který by požadoval opak. Ve e-mailu otci vyjádřila paní podezření, že bychom mohli spolu s otcem dětem vymývat mozky. Požaduje tč., aby byla buď sezením s dětmi přítomna, což je protimluv k ukončení spolupráce nebo, aby jí o průběhu sezení informoval otec. Obecně platí, že klient není schopen přesně a objektivně referovat o sezení jehož se zúčastnil.

Mimo již zmíněný názor OSPOD a účastníků případové konference o úspěchu mého působení v zájmu matky odkazuji i na str. 23 posudku dr. ... Citace dětí „mohli jsme si vybrat z jeho hraček jednu za to, že jsem spali u mamky“. Faktem je, že jsem s dětmi systematicky v tomto směru pracoval. Dát jim „hopskuličku“ a tím zajistit jejich ochotu spát u matky by nestačilo. Pravdou je, že motivaci všech dětí podobného věku k spolupráci a plnění event. dohod s nimi zvyšuji tím, že jim na konci sezení dám možnost vybrat si z hraček z nichž již vyrostli moji vnukové. Tyto údaje uvádím na podporu svého přesvědčení: Nepovažuji se za podjatého vůči matce. Stabilizaci vztahu dětí k ní úspěšně maximálně podporuji. To pozitivně kvituje mj. i OSPOD a případová konference. Striktně jednám v zájmu dětí. Tudíž v zájmu obou rodičů.

Vzhledem k uvedenému tvrdím, že jsem schopen objektivně posuzovat i znalecký posudek. Posouzení vychází z konstatování „Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on apriori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce ... věrohodnosti teoretických východisek jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet zodpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce, takový postup nelze z ústavně právních hledisek akceptovat.“ Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. US 4457/12

Vlastní posouzení

Posudek je uveden adresou JUDr. mužské jméno i příjmení, soudkyně. Jistěže jde o banální překlep. Tento vyvolává dojem jisté nedbalosti. Takový dojem se potvrzuje při volbě a popisu testových metod.

Ve velmi obsáhlém výpisu ze spisu je podrobně referováno o předchozím znaleckém posudku dr. .... z ledna 2016. Zmíněný se ve svých zjištěních i závěrech liší od výsledků k nimž došel čtyři měsíce po té znalec X. Přesvědčivosti jejich závěrů by dodalo kdyby např. v rámci znalecké úvahy alespoň orientačně nový znalec zaujal postoj k těmto diferencím a alespoň orientačně je vysvětlil. Lze namítnout, že toto po novém znalci soud nepožaduje. Jestliže znalec, jak bude dále uvedeno, nakládá svévolně s otázkami soudu, uvádí své názory na psychologa na něhož se soud neptá, byla by iniciativní srovnávací aktivita (samozřejmě ne v odpovědi na otázky soudu) ku prospěchu věci. Zkušenému znalci musí být jasné, že i laik si oněch rozdílů povšimne. Bude, pokud je nespokojený s posudkem, navrhovat superposudek. Tím se délka projednávání zvýší. To není ve prospěch věci.

Výhrady lze především mít vůči volbě testových metod a prezentaci jejich výsledků. V předložené podobě je posudek je kontrolovatelný jen omezeně a to jen u jednoho z testů (MMPI-2). Další použité metody jsou popsány jen velmi stručně a pouze kvalitativně. Je nepochybné, že i tak by bylo možno získat z výsledků testů podstatně více informací než je zde uvedeno. Oba rodiče popisují události zcela odlišně. Znalec by měl alespoň naznačit míru věrohodnosti jednoho či druhého. K tomu lze použít výsledků škál desirability. Tj. tzv. „lži skóre“ jež má řada běžně dostupných dotazníků. Znalec se desirabilitou nezabývá.

Ani výsledky MMPI 2 v prezentaci znalce nejsou plně kontrolovatelné. Termín „vyšší skóry“ v některých škálách MMPI 2 je zavádějící. Vyšší může být skóre jen o málo víc než odpovídá normě, ale i v rámci možností maximálně zvýšené. Dále není uvedeno zda ostatní skóry jsou „nižší“, průměrné nebo dokonce nízké. MMPI 2 je původně americký test. Názvy škál schizofrenie a antisociální postoje jsou poplatné americkému vzoru a terminologii. U českého vzdělaného laika vyvolávají odlišný dojem než v USA. Srovnatelné výhrady lze mít i škálám amorálnosti, psychastenie a antisociální postoje. Charakteristika antisociálních postojů dosti odpovídá českému pojetí liberalizmu a jisté sociální postmoderní odbrzděnosti. Takovým názvem je posuzovaný negativně značkován. Námitka, že je uvedeno slovní vysvětlení je v našich podmínkách spíše výmluvou. Velmi ilustrující je údajná vypovídající hodnota škály schizofrenie. Ta s popisem schizofrenie v oficiálním českém manuálu diagnostiky duševních chorob nemá mnoho společného. Viz např. P. Smolík: Duševní a behaviorální poruchy-průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. MAXDORF Praha 1996.

Důležitost jasného vymezení rozsahu zvýšení skóre ilustruji citací: „Lehce zvýšené Sc (=schizofrenie) skóre se často vyskytuje u lidí, kteří se často cítí bez porozumění...“(M. SVOBODA: Psychologická diagnostika dospělých. Portál Praha 1999). Z zmíněné vysokoškolské učebnice univ. profesora a mj. i soudního znalce dále cituji z pasáže o MMPI: „Při interpretaci výsledků vycházíme z konfigurace profilů(z rozboru profilové křivky)“ Znalec se zřejmě nepokusil o popis takové křivky. Křivku v textu neinterpretovala. Suspektně se lze domnívat, že takovou křivku vůbec nevytvořil. Pokud tomu tak je lze vyhodnocení testu zpochybnit. Respektive považovat je za neplatné.

Pouhá zmínka o tom která škála je zvýšena není interpretací. Zcela chybí alespoň pokus o postižení vzájemného vztahu a konfigurace daných škál. Nebylo by na škodu uvádět alespoň úroveň škály postihující desirabilitu, byť je tato škála právě v MMPI 2(mj. již citovaným M. Svobodou) považována za značně průhlednou.

Velmi sporné je užívání Rorschachovy zkoušky. V předložené podobě povrchního kvalitativního popisu výsledků je zcela nekontrolovatelný. Není uveden ani systém dle něhož znalkyně při vyhodnocení postupovala. Existují dva - starší, nyní již překonaný a moderní. V Německu je např. použití Ror. testu ve sporech o dítě zakázáno. O problematičnosti tohoto testu v diagnostice daného typu je mj. podrobně referováno v textu „Desatero kvalitních znaleckých posudků“. Je dostupný na internetu v rámci informací ze semináře „Soudobé problémy v opatrovnickém soudnictví“ jež se uskutečnil v Poslanecké sněmovně ČR 18. 4. 2013. Cituji: „Problémy teoretického základu projektivních postupů, které Hörmann(1964) představil, nebyly vyřešeny dodnes. Proto je výklad výpovědi vyšetřované osoby v diagnostickém případě tak nejistá, že od používání projektivních metod pro diagnostické účely odrazujeme. Projektivní metody nepřichází v úvahu u diagnostiky zaměřené na rozhodování. Rorschachův test nelze označit jako objektivní, spolehlivý a nebo jako platný testovací postup...“

V případě Luscherovy barvové zkoušky nejsou uvedeny žádné objektivně kontrolovatelné údaje. Není uvedeno, o kterou variantu testu jde. Existuje tzv. velký klinický Luscher(relativně seriozní). Zvláště mezi víceméně vzdělanými laiky je oblíbený a používaný tzv. malý Luscher. Byl mnohokrát publikován i v snadno dostupných textech. Objektivně má spíše charakter psychologické hry.

Soud položil otázky týkající se výchovných schopností a způsobilosti rodičů. V běžné dostupném znaleckém testovém portfoliu je k dispozici několik testů jež při standartizaci na českou populaci korektně, tj. objektivně, spolehlivě a validně postihují nejen výchovné postoje, ale i tyto schopnosti a realitu. Např. jde o test Čápa a Boschka (Psychodiagnostika Bratislava a Brno). Zde žádný test k hodnocení výchovných postojů použit nebyl. Znalec se spokojil s dojmologií.

Ve sporech o svěření dětí či o styk s nimi je obvyklé, že rodiče jsou osobnostmi v rámci přinejmenším širší normy. O to je důležitější objektivně analyzovat jejich výchovné postoje. To nelze uskutečnit na základě dojmu či pouhého rozhovoru. Stylizace je zde velmi snadná. Viz přísloví vodu káže, víno pije. Z žádného z testů znalkyní použitých u dospělých nevyplývají nezpochybnitelné výchovné souvislosti. Přesněji řečeno – výchovnou problematikou se žádný z oněch testů nezabývá.

Soud se sice jednoznačně neptá na míru agresivity rodičů leč tato důležitá charakteristika je mj. součástí výchovného stylu a faktorem ovlivňujícím komunikaci. V anamnéze a na základě rozborů produktů činnosti se některé agresivní projevy objevily. Proč nebyl u rodičů použit test specificky zaměřený na postižení intenzity a zaměření agresivních rysů není jasné. Podobné výhrady lze mít jak k volbě tak i k prezentaci výsledků testů použitých u dětí. Uveden je jen kvalitativní popis. Bez číselně uvedených výsledků jsou údaje nekontrolovatelné.

Kvalitativní popis je více než stručný. Není zdůvodněna, proč nebyla kresba postav hodnocena projektivně např. podle Machoverové. Takové hodnocení je ovšem pracné na rozdíl od uvedeného postupu. Právě jen tento typ hodnocení může sdělit informace o psychickém stavu dětí a o jejich citových vazbách. Použitý test WAIS je dnes již zastaralý, býval používán před několika desítkami let. Poslední standartizace je z roku 1981. Odkazuji na vysokoškolskou učebnici M. Svoboda, D. Krejčířová, M. Vágnerová: Psychodiagnostika dětí a dospívajících Portál Praha 2001. Tam je z Wechslerových testů(mezi ně patří i WAIS) pro předškolní děti doporučen WPPSI. Je vytvořen pro věk 3-7 let.

Test Anthony - Bene je v posudku chybně zařazen pod nadpis – dotazníkové metody.. Jde o test semiprojektivní, rozhodně není dotazníkový, viz citovaná učebnice. Pokud jej znalec opravdu použil formou dotazníku, je to její soukromá modifikace. U testů se vždy až úzkostlivě má dbát na respektování manuálu. Žádné vlastní modifikace nejsou v seriozní diagnostice přípustné.

Až dehonestujícím, podjatým dojmem působí tvrzení znalce „syn v testu otce nekriticky adoruje“. Mezi položkami testu není žádná, jež by byla jeho autory považována za adorující. Pokud dítě uvádí k určité osobě jen kladné položky, neznamená to adoraci. Je zcela normální ba chvályhodné, má-li dítě některou blízkou osobu velmi rádo. Pokud snad k ní má nějaké výhrady, test A-B je nemusí postihnout. V manuálu metody není pochopitelně ani zmínka o adoraci. O zmíněné neuvažuje ani autorka předchozího posudku. Pokud znalec trvá na uvedeném názoru, měla by se jej pokusit ověřit některým jiným testem.

Velkým nedostatkem vyhodnocení je i to, že znalec zcela opomenul informovat o charakteristikách, jež byly přiřazeny k figurce testu nazvané Nikdo. Pokud v testu nebyla tato figurka použita pak je neúplný a nehodnotitelný. Pokud byla, není o informacích z ní získaných ani zmínka. To co NIKDO v rodině nedělá má význam pro postižení kontextu i jako porovnání s tím co se děje. Pokud by(teoreticky) dítě žádnou charakteristiku „pana Nikdo“ neuvedlo, má i to poměrně vysokou informační hodnotu. Je nutno to výslovně zaznamenat. Pokud dítě samo tuto figurku do své rodiny nezařadí, má tam být dodána psychologem.

K odpovědím na otázky soudu

K otázce 3

H. Drábková, soudní znalkyně, již před lety publikovala názor: „ve sporu o ně je každé dítě do jisté míry ovlivňováno“. Platí to dodnes. Ani v rámci korektního přístupu se nelze vyhnout sdělení osobního postoje. Znalec uvádí ovlivňování dětí otcem a prarodiči proti matce. Dále je uvedeno „aplikované metody nezachytily, že by matka ovlivňovala děti proti otci“. O výhradách ke korektní aplikaci použitých metod se zmiňuji výše.

Na základě rozhovoru s dětmi o jejich zážitcích u matky jsem se setkal s jednoznačným popisem citového vydírání. Děti popisovaly opakovaně jak matka „plakala, že k ní málo chodí“, „trápila se když nepřišly o velikonocích“. Prvky citového vydírání byly použity i pracovnicí OSPOD při asistovaném a nezl. odmítaném kontaktu dětí s matkou. Jak jsem již uvedl ve zprávě o spolupráci s dětmi obě souhlasně tvrdí, bylo nám řečeno, že musíme mít maminku rádi. Emoční nátlak údajně gradoval v nátlak fyzický – starší chlapec byl silou odveden do místnosti kde byla matka.

Jak již uvedeno hovořil jsem i s prarodiči dětí. Sledoval jsem i jejich kontakt s dětmi. Při tomto pozorování jsem neviděl žádný pokus o ovlivnění. Nicméně jde o staré, prosté lidi. Těžce nesou to co se stalo. Příchodem otce a dětí do jejich domu byl narušen dlouhodobě existující stereotyp bydlení. Nemohou si neuvědomovit rozdíl v prostoru k bydlení 5 osob u nich a na straně druhé jedné osoby (v domě patřícím údajně jejich synovi). I s odkazem na citovaný názor H. Drábkové lze stěží předpokládat, že si před dětmi nepostesknou ev., že vůči snaše budou zaujímat striktně neutrální nebo dokonce kladný postoj. Z vlastní zkušenosti vím, že některé výše popsané projevy matky vyžadují u protějšku určité sebeovládání. Je otázkou zda toho je starý a ve věci angažovaný a osudem svého dítěte i vnuků traumatizovaný člověk schopen. Jisté je, že jej lze víceméně neprokazatelně vyprovokovat k nevhodnému chování.

Otec sdělil, že pobyt s dětmi u prarodičů považuje za okolnostmi vynucený a zcela dočasný. Ihned po té, co to bude možné, hodlá využívat k bydlení výhradně svůj dům. Společně s matkou svých dětí bydlet nechce. Obává se konfliktů.

K otázce 4

Znalec vychází z vlastní dojmologie. Z nevysvětlených důvodů nepoužil objektivní testové metody standartizované na českou populaci.

Z e-mailové korespondence otce a OSPODU, jež mi byla zmíněným dána k nahlédnutí, objektivně vyplývá susp. málo empatický přístup matky. Pro ilustraci: Děti si chtěly po návštěvě u maminky odnést některou ze svých hraček jež zůstaly v domě. Matka jim to nedovolila. Přítomný vedoucí odd. OSPOD situaci navrhl řešit tím, že dojde k výměně. Tj. děti k matce přinesou některou z hraček jež mají u prarodičů a výměnou za to si budou moci odnést některou ze svých hraček. Tj. z těch jež zůstaly v domě, kde žije matka sama. I tato epizoda naznačuje nutnost objektivního testového vyšetření výchovných postojů a schopností. Chápu, že jde v podstatě o drobnost. V žádném případě z toho nevyvozuji, že matka nemá děti ráda. Nešlo jí o hračky jako takové. Chtěla aby nakonec nebyly všechny hračky odneseny k otci. Jenže to co uvádím jsou úvahy psychologa. Z praxe s dospělými klienty ovšem vím, že právě srovnatelné maličkosti přetrvávají v paměti velmi dlouho. Hrají důležitou roli v osobním hodnocení rodičů. Právě na nich bývá postaven eventuální tvrdý odsudek.

V textu není nijak zdůvodněno z čeho znalec usoudil, že „větší respekt k druhému z rodičů má matka“. Po ukončení spolupráce v rámci rodinné terapie jsem měl možnost číst e-mailovou korespondenci mezi otcem a matkou. Otec dodržuje u mne uzavřenou dohodu o písemném informování matky o dětech. Jeho e-maily jsou korektní, byť platí to co jsem matce i řekl „není to žádný spisovatel“. E-maily matky působí přinejmenším „mezi řádky“ dojmem nazvládnutého pokusu o asertivitu. Citlivější či citově zraněný čtenář je musí vnímat jako agresivní. Nedostatek respektu matky k otci lze ilustrovat na jejím dopisu OSPOD po velikonocích. Matka neměla v tyto dny soudem určený kontakt s dětmi. Přála si, aby jí přesto navštívily. Otec na volné dny zajistil pobyt na Českomoravské vrchovině. Vzhledem k tomu, že děti předtím bývaly častěji nemocné považoval za nutnou „změnu vzduchu“. Matka se písemně obrátila na OSPOD. Otec mi přípis i se zcela zamítavou odpovědí OSPOD matce dal přečíst. Začíná citovou manipulací. Matka zde píše, že pracovnice OSPOD a vedoucí odd. úřadu jsou její jedinou oporou. Popisuje situaci a pokračuje (cituji volně, text nyní nemám) „kéž byste mohli dát otci za to nějakou výtku či pokutu a můj dopis nějak šoupli k panu soudci“. V telefonickém rozhovoru s otcem matka údajně tvrdila, že jí velikonoční návštěvu starší syn slíbil. Při rozhovoru se mnou to jmenovaný potvrdil. Dodal: „Maminka plakala a říkala, že když nepřijdeme, tak jí nemáme rádi“. Na dotaz pak odpověděl ve smyslu „maminky mi bylo líto, ale raději jsem chtěl jet na výlet.“

Pro ilustraci pochyb o správnosti odpovědi znalkyně uvádím e-maily přeposlané otcem.
---------- Původní zpráva ----------
Od: matky
Komu: otci
Datum: 5. 6. 2016 12:33:04
Předmět: Re: Synův tábor

Ahoj,

do kdy se má nahlásit, v jakém termínu tábor bude a o jakém táboře (zaměření) uvažuje? Příp. víc táborů?

Dnes jsem měla možnost vidět vaši babičku v kostele. Vypadá nemocně, sešle. Co ale bylo ještě horší a smutné bylo to, jak příšerně byla oblečená. Všechno na ní viselo, měla oblečení snad z roku 1960, nějaký umělinový, neprodyšný, hnusný kabátek, nebo co to bylo... a pod tím nějaké vytahané podvlékací tričko světle růžové barvy, nebylo poznat jestli je to původní barva, nebo je zaprané, lem vytahaný, nějakou nehezkou sukni, ve které "plavala"... Vypadala jak žebrák. Opravdu! Jak můžete ty tvoji babičku a tvá matka svoji matku nechat takhle chodit, nekoupit jí něco, co by jí bylo dobré, když hubla a co by bylo hezké?! To se nestydíte??? Přitom babička o sebe vždy tak dbala, nosila klobouk, vy jste se z ní smáli, že chce působit nóbl, že se obléká do svátečního i když jde jen do obchodu nebo na poštu... I to svědčí o tom, jak vy jako rodina spolu držíte, jakou úctu máte sami k sobě navzájem, jak je vám jedno, jak babička vypadá, jak na tom je... Tu pověst, kterou tady vaše rodina má, tu si děláte svým chováním sami. Je mi to jedno, jedno mě ale není, že právě vy, takovéto nátury, máte teď velký vliv na mé děti, vedete je stejným způsobem, ke stejným "hodnotám", a s tímto já hluboce nesouhlasím.

Je mi vás líto a mrzí mě, že právě s tebou mám dvě děti a chtě nechtě s tebou budu díky tomu napořád spojená.

Podpis matky

---------- Původní zpráva ----------
Od: otec
Komu: matce
Datum: 5. 6. 2016 12:12:08
Předmět: Re:Synův tábor

Ahoj křestní jméno matky,

Syn není zatím na tábor přihlášený.
Ahoj podpis otce

K otázce 5

Znalec jako argument pro střídavou péči uvádí „děti mají oba rodiče v stejném místě bydliště “. Jde o aktuálně správný údaj jež svědčí především o povrchnosti explorace s otcem. Ten tvrdí, že dům v němž nyní žije jen matka, pořídil za svobodna a nepatří do společného majetku manželů. Připouští pouze, že v době trvání manželství byly uskutečněny určité investice do oprav.

Perspektivně v domě nehodlá matce poskytovat ubytování. Děti mi opakovaně sdělily: „Maminka říkala, že se chce odstěhovat do .... (její rodiště, dosti vzdálené od současného bydliště) a jestli jí mají jen trochu rády, by měly jet s ní.“ Děti tvrdí, že nechtějí do ... jet ani na výlet a z některých tamních příbuzných mají strach. Domnívám se, že odstěhování do ... by děti vnímaly jako tragédii.

V odpovědi na otázku 5 znalec, aniž by na to byl soudem tázán, v superlativech popisuje kvality psychologa dr. .... Doporučuje, aby se na něj rodiče i s dětmi obrátili. Pročetl jsem během své praxe zhruba 2000 znaleckých posudků. S podobným rozšířením nad rámec požadované odpovědi na otázku soudu jsem se doposud nesetkal. Velmi zavádějící je tam uvedená poslední věta: „Terapie je plně hrazena zdravotními pojišťovnami, takže je pro pojištěnce zdarma“. Znalkyně - psychiatr je na rozdíl od psychologů plně kompetentní pro posouzení zdraví či nemoci. Hodnotí účastníky jako duševně zdravé. V podobném duchu vyznívají závěry několika psycholožek. Zdravotní pojišťovny hradí pouze terapii nemocných osob. Otec dětí mi přeposlal odpověď VZP na svůj dotaz. Cituji:

Vážený pane,
níže Vám zasíláme stanovisko z oddělení zdravotní péče:

Zdravotní péče je z prostředků veřejného zdravotního pojištění hrazena ze zdravotní indikace - na základě aktuálního zdravotního stavu. Péče na žádost fyzické osoby není z prostředků veřejného zdravotního pojištění hrazena.

V případě podrobnějších dotazů Vás žádáme o sdělení čísla pojištěnce.

Jsem právní laik. Nemohu činit právní závěry. Jen se domnívám, že bezplatné poskytování péče v případech obdobných popisované kauze by mohlo být chápáno jako podvod.

Jako psycholog konstatuji, že hodnocení kolegy v superlativech od znalce, s jehož závěry otec nesouhlasí, je přinejmenším netaktické. Samo o sobě musí snižovat ochotu otce ke spolupráci s tímto psychologem. Pro zmíněné jednání bývá používáno označení „polibek smrti“. Tvrzení znalce o kolegovi „dr.... je v produktivním věku“ lze vnímat jako tzv. eigismus. Dle autoritativních názorů EU je zcela nekorektní. Neexistuje totiž apriori vymezený produktivní ani neproduktivní věk. „Produkovat“ může člověk jak např. v 18 tak i ve stovce, ostatně i po ní.

Závěr

V posuzovaném znaleckém posudku jsou metodologické chyby. Výsledky jsou prezentovány v rozporu s požadavkem ÚS na ověřitelnost. Jsou jen velmi omezeně kontrolovatelné. Přesněji mimo MMPI 2 zcela nekontrolovatelné. Nebyl použit žádný objektivní test k postižení výchovných kompetencí rodičů. Není jasné zda byl použit kompletní test A-B. Poznámka o adoraci otce v tomto testu naprosto nevyplývá z jeho obsahu. Chybí znalecká úvaha, jež by se zabývala rozdíly v závěrech posudku ve věci vypracovaném jako první a posudkem druhým. V odpovědi na otázku soudu č. 5 znalkyně prezentuje osobní úvahy na něž se soud neptá. Ty nemají s zmíněnými otázkami nic společného. Není zdůvodněno tvrzení o tom, že matka má lepší přístup k otci než otec k ní. Obsah e-mailů svědčí o opaku. Zdůraznění bezplatnosti práce dr. ... může vyvolat otázku zda vůči zdravotním pojišťovnám nejde o podvod. Další výhrady viz výše.

PhDr.Tomáš Novák info : novaktomas.ic.cz

P.S.: Jak pravil Jára Cimrman „chválit se musíme sami, tuhle práci za nás nikdo neudělá“. Přesto cituji e-mail otce poslaný po přečtení hodnocení.
„Pane doktore,
nevím jak to popsat - pojmenovat, úžasné, báječné, skvělé.... Obul jste se do toho s úžasnou chytrou vervou, jak se říká "léta praxe a odříkání" jsou znát, pomyslný klobouk dolů. Děkuji Vám, za vše, jak lidský přístup, útěchu, pochopení, podporu i důvěru, odvahu, odhodlání, čas....

Velké díky s pozdravem ...“

Smutné je, že jsem opravdu neudělal nic mimořádného. Pan X mne chválí za samozřejmost, korektní práci v profesi. Při četbě některých znaleckých posudků se mi vybavuje citát z knihy Ilfa a Petrova: Dvanáct křesel: „Pohovka byla tak brčálově zelená, že na první pohled bylo jasné: Možné je všechno.“ Žel platí to i pro vyúčtování znalečného. Zda znalci často vykázané hodiny strávené vyhodnocením testů, úvahami a poradami nadhodnocují nebo naopak podhodnocují můžete hádat. Třikrát.