Kontakt: email tel. 549 255 017

Radit či neradit v manželském poradenství a když přece jen radit, tak co radit

VĚNOVÁNO NEDOŽITÝM 65. NAROZENINÁM PhDr. Věry Capponi (1946 – 1998). Krajskou manželskou a předmanželskou poradnu v Brně vedla v období 1979 – 1989 jako „pověřená prozatímním zastupováním doposud neurčené vedoucí poradny.“ Onen titul byl pro její post určen, aby mohla pracoviště řídit, i když odmítla vstup do KSČ a SČSP.

Text by měl být i vzpomínkou na MUDr. Miroslava Plzáka (1925-2010)

Radit nebo neradit není dilema manželského poradenství od pradávna. Analýza několika zachovaných spisů první instituce tohoto typu u nás – Poradny pro manželské rozkoly v Praze ukazuje, že v časech před 2. světovou válkou, se radilo rázně a jednoznačně. Obdobně bylo poradenství koncipováno i na sklonku padesátých let v Brně. Tuto aktivitu zde např. reprezentovali psychiatři (doc. Bouchal, prim. Žalman) či gynekolog MUDr. Koukal. Všichni poplatní stylu „lékař radí…“

Jako zjevení zapůsobil v matrimoniologii od šedesátých let minulého století primář Plzák. Byl vtipný, šaramantní, nementorující, schopný nadhledu i vcítění. Empatie přinejmenším do potenciálních trápení mužů. Jeho přístup byl poměrně direktivním poradenstvím. Imago autority bílého pláště se v jím zastávané koncepci mísilo s přístupem sice humorného, ale přece jen učitele. Jinými slovy: „Řeknu vám, co máte dělat, jak se chovat, jak na situaci reagovat. Když mé rady budete respektovat, dobře se vám povede… To v rámci možností.“ Jeho kritici poukazovali na to, že radí jen jak manželství přežít. Ne jak v něm žít.

V osmdesátých letech minulého století byly publikovány výzkumy ukazující kdo je habitem optimálně disponován k podávání direktivních rad. Onen přístup je klientem nejlépe akceptován, je-li poradce pyknického typu, blahobytné výživy, s brýlemi a počínající pleší. Tj. muž typově připomínající mj. M. Plzáka.

Zhruba od sklonku sedmdesátých či spíše od počátku osmdesátých let minulého století se prosazuje odlišný přístup. Řada manželských poradců procházela výcvikem v psychoterapii a to i v její nedirektivní podobě. Navíc poradců, respektive ve feminizovaném oboru poradkyň, přibývalo. Zvláště mladým kolegyním nebylo direktivní poradenství vlastní. Prosazovaly nedirektivní přístup. Slovní hříčka s lehkým cynismem hovořila o „poradenství bezradném“, ale přesněji šlo o poradenství jednoznačné rady neposkytující. Zastánci nedirektivní psychoterapie C. R. Rogerse kriticky hodnotili konzervativce stále ještě zpozdile radící. Poradenský dialog, pokud byl, dnes by se řeklo „in“, probíhal např. takto:

Klient:
Paní doktorko, tak já už sám nevím. Mám se rozvádět nebo ne, co myslíte?
Poradkyně ze všech sil se vřele, opravdově a empaticky usmívající:
Vaším problémem tedy je, zda se rozvádět nebo zůstat.
Klient:
Nerad bych přišel o děti. Soud, jak je u nás zvykem, je dá matce a žena mně již teď říká, že když odejdu, tak děti už neuvidím. To je hrozné. Mohl bych si ale sám sebe vážit, kdybych se nerozvedl a měl parohy, že s nimi neprojdu dveřma? No řekněte sama.
Empaticky, vřele a opravdově se projevující poradkyně:
Hm.
Klient:
Rodina bude fuč, děti budou u matky, rozvodem přijdu o všechno, o co jsem se snažil. Já vůbec nevím, jestli se dá takový krach přežít. Mám strach, abych se z toho nezbláznil. Jak to mám vydržet?
Poradkyně ze všech sil se stejně jako předtím vřele, opravdově a empaticky tiše usmívá:
Zkuste popsat ten pocit strachu!
Klient:
No bojím se hlavně, co bude s dětmi a štve mne to. Nevím, jestli mám plakat nebo zuřit. Všechno, o co jsem se snažil, půjde do háje. Kvůli blbosti. Manželka je pod vlivem své kamarádky, co se nedávno rozvedla, a ta chce, aby má žena dopadla stejně. Má na ni velký vliv. Seznámila ji se svým třikrát rozvedeným bratrem. Kvůli němu se žena rozvádí, přitom do návrhu napsala, že máme rozdílné zájmy. Dá se proti tomu něco dělat?
Poradkyně ze všech sil stejně jako předtím vřelá, opravdová a empatická tiše dí:
Co myslíte, dá se něco dělat?
Klient si nadále zoufá.

V rámci odborné korektnosti lze načrtnout i „dialog s radou“, jejíž využití klientkou se nejeví jako optimální.

Klientka:
Pane doktore, ta čůza je o dvacet let mladší než on a asi jí dělá radost odtáhnout mého chlapa od rodiny. Myslíte, měla bych za ní zajít a říci jí, co si o takové krůtě myslím?
Poradce:
Ne, raději ne. Ona se nezmění, jen si bude vašemu muži stěžovat, jak jste jí nadávala a jaká je proto chudinka.

Za týden nato:

Klientka:
Tak jsem to, pane doktore, udělala, přesně jak jste říkal. Zašla jsem za tou jeho pipinou do práce a říkám jí: „Ty ludro, normální, svobodnej chlap by si o tebe neopřel ani kolo. Tak musíš svádět ženatý dědky nebo co. To se nestydíš? Být tvoje máma, tak raději porodím ježka než takovou k... .“
Poradce vřele, opravdově ani empaticky se neusmívající, spíše jen v duchu počítající do deseti:
Hm...

Jistým východiskem v hledání přijatelné formy poradenství měl být přístup vycházející z modelu „když uděláte x stane se asi y“. Obdobně „pokud budete jednat tímto způsobem, očekávejte od partnera, že bude jednat tak a tak.“ Pověstná chybička se ovšem mnohdy vloudí v souvislosti se složitostí prognózování. V každé manželské poradně znají desítky lidí, kteří namátkou na nevěru partnera reagovali vzorně dle doporučení „ochranného systému podle Plzáka“, tj. vyčkávali, nevyčítali, dbali na pohodu a útulnost domova …a dnes jsou rozvedení. Znají tam ovšem i klienty, kteří partnerovu nevěru řešili vyhozením jeho kufrů za dveře a zcela nezákonnou výměnou zámku. Dnes… žijí opět ve spokojeném manželství samozřejmě s oním protějškem.

Nezbývá než ponechat dilema „radit či neradit“ na zaměření a stylu každého poradce. Přesto existují určité universální rady, které, byť situaci se zárukou a jistotu samy o sobě nevyřeší, leč chybu jimi neuděláme. Naplňují klasické Hippokratovo „primum nihil nocere“ ...a občas i pomohou.

Rady „především neškodící“:

Vyvarujeme se proto obecně platných rad o nutnosti tolerance, ohledu na děti, vzájemného respektu, ba i toho, že „není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka“. Uvedu zde několik rad, jejichž platnost jsem si ověřil v rámci více než čtyřicetileté poradenské praxe. Střídmě je lze použít i v rozhovoru laického poradenství.

Závěrem dodávám ještě varování před nejhorší radou v manželském a rodinném poradenství . Zní „Když se vám ve vztahu něco nedaří a máte konflikty musíte si to vyříkat.Uvařte si kávu,v klidu se posaďte a to by v tom byl čert,by se dva rozumní,inteligentní lidé nedokázali domluvit...“

Zmíněný čert v tom je neboť bez ohledu na výši IQ aktérů „vyříkávání“ větších sporů nefunguje.Přesněji řečeno situaci zhoršuje. Platí: Chcete-li si vztah zachovat nerozpitvávejte ho.

Literatura

Kratochvíl S.: Manželská a párová terapie, Praha, Portál 2009, str.280

Předrozvodové a rozvodové poradenství Předrozvodové a rozvodové poradenství Předrozvodové a rozvodové poradenství

Partnerské a rodinné poradenství Partnerské a rodinné poradenství - Práce s klienty