Kontakt: email tel. 549 255 017
„Není ničí chyba, že jste přišel o veškeré iluze. Je jen vaše chyba, že jste nějaké iluze měl...“ napsal pod obrázek psychologa a jeho klienta Vladimr Jiránek. Níže uvedený článek vyšel v čísle 5/2017 odborného časopisu Sociální práce. Bez iluzí v této souvislosti konstatuji: „Daleká cesta má (naštěstí ne vždy) marné volání.“

Bez iluzí o znaleckých posudcích z psychologie

TOMÁŠ NOVÁK, soukromý psycholog Brno

Formu ani obsahovou strukturu psychologických znaleckých posudků zákon neurčuje. Znalec má přesně, jasně a jednoznačně odpovědět na jemu položené otázky. Musí zdůvodni proč odpověděl tak nebo onak. Základní informace o diagnostických metodách lze najít v knize Mojmíra Svobody: Psychologická diagnostika dospělých, Portál Praha 1999 a M. Svoboda (ed.): Psychodiagnostika dětí a dospívajících, Portál, Praha 2OO1. Inspirující může být mimo jiné i Metodické doporučení k postupům a cílům psychologického vyšetření žadatelů o osvojení nebo o pěstounskou péči, odd. pro rodinu a děti odboru sociální politiky MPSV ČR Praha, březen 2000. K užití a vyhodnocení psychologických diagnostických technik doporučuje: „V každém případě uplatnit řízený rozhovor a strukturované dotazníky. Vždy použít techniku umožňující interakční přístup (pozorování). Vždy uplatnit projektivní přístup. Adekvátně, výběrově volit metody speciální. Způsob aplikace a propojení diagnostických metod je věcí odborné erudice psychologa a specifických nároků v individuálních případech (účelu vyšetření).“

Bez kontrolního vyšetření zkoumané osoby se lze vyjádřit k vhodnosti použitých metod při práci znalce, ke způsobu prezentace výsledků, k interpretaci toho, co je z výsledků v textu uvedeno, tj. k metodologii vyšetření včetně přiměřenost odpovědí na otázky zadavatele.

Posouzení vychází z konstatování: „Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on apriori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, věrohodnosti teoretických východisek jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet zodpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce. Takový postup nelze z ústavně právních hledisek akceptovat.“ Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. US 4457/12

Občan má právo na spravedlivý proces i znalecký posudek. Ověříme:

  1. Jsou v posudku uvedeny názvy použitých metod?
  2. Jde o metody standardizované na naši populaci? Tj. existují normy umožňující srovnání našeho výsledku s českou nebo alespoň středoevropskou populaci.
  3. Pokud nejde o metodu v českých podmínkách standardizovanou, jak znalec metodu získal a co o ní nastudoval?
  4. Jsou u psychologických diagnostických metod uvedeny výsledky tak, aby je bylo možno v rámci eventuálního kontrolního posudku ověřit? Má znalec data archivována ke kontrole pro případ posudku supervizního?
  5. Jsou použity i metody projektivní pro zkoumanou osobu neprůhledné, tj. znemožňující stylizaci? Je v testech zjišťována věrohodnost výpovědi, tj. takzvané lži skóre?
  6. Jsou závěry potvrzeny alespoň ze dvou stran, například dvěma metodami?
  7. Ověříme zda text posudku obsahuje doslovně formulované otázky soudu z usnesení o určení znalce.
  8. Na otázky má být odpovězeno jednoznačně. Není-li to možné, nesmí formulace připouštět dvojí výklad. Je zde tomu tak?
  9. Je preference jednoho z rodičů v opatrovnickém sporu objektivně zdůvodněna?
  10. Je posudek gender korektní? Bez ceny jsou obecné úvahy například menší děti mají k matce blíže, k výchově děvčete je matka kompetentnější. V posudku jde o konkrétní děti a rodiče. Ne o veřejné mínění.
  11. Přesně v čem je jeden z rodičů lepším vychovatelem posuzovaného dítěte než rodič druhý. Odpovědi typu dokáže se lépe postarat o domácnost, nestačí.
  12. Jsou v posudku zohledněny nepsané dohody mezi rodiči dítěte? Není korektní negativně hodnotit fakt, že jeden z rodičů se po dohodě s druhým více věnoval zaměstnání.
  13. Bylo dítě vhodným způsobem konfrontováno s dospělým v jehož neprospěch se vyslovuje? Jak dlouho před vyšetřením bylo v péči jednoho i druhého?
  14. Mohl s potomkem odmítnutý z rodičů před vyšetřením být o samotě?
  15. Je-li dítě dítě přivedeno jedním z rodičů, předtím bylo delší dobu v péči onoho rodiče a ví, že í se zmíněným rodičem odejde je tím ovlivněno? Měli oba rodiče podobné možnosti?
  16. Je využito i mimoslovních projevů dítěte? Například možnost sednout si na klín (pohladit) toho z rodičů, jehož preferuje.
  17. Je hodnocení výchovných schopností rodičů založeno na objektivních datech z testů a pozorování?
  18. Zneužitím empatie je citová manipulace až citového vydírání. Zabývá se znalec i těmito vlivy? Jaké z nich vyvozuje závěry?
  19. Vychází znalec ze zjištěných dat a nespekuluje o tom co není podloženo fakty?
  20. Součástí znaleckého posudku je i vyúčtování znalečného. Je reálné? Setkal jsem se i s údaji typu 4 hodiny příprava vyšetření, což je položení testů na stůl a ořezání tužek. Ále například porada znalců psychiatra a psychologa 8 hod v zcela nekomplikovaném případě.

Ukázky posouzení části znaleckého posudku z psychologie

Předkládám dvě rozsáhlé citace z posouzení posudků. Znalec i znalkyně jsou docenty psychologie. Znalec působil mimo jiné i jako vedoucí katedry psychologie na nejmenované fakultě nejmenované vysoké školy. Její studenti se podrobně učí psychologii dítěte.

Ukázka 1

Otázky OS:

  1. Posoudit, jaký je vztah nezletilého (aktuální věk tři roky) k otci a matce,
  2. vysledovat poruchy vlivu výchovy na nezletilého ze strany každého z rodičů, poruchy osobnosti rodičů ve vztahu k jejich výchovné způsobilosti i jiné poruchy osobnosti rodičů,
  3. porovnat do budoucna výchovnou způsobilost a schopnost obou rodičů vzhledem ke stadiu vývoje nezletilého a k aktuální situaci,
  4. posoudit, zda matka nebo otec negativně neovlivňují nezletilého vůči druhému rodiči,
  5. posoudit, zda má matka nebo otec schopnost dohodnout se na výchově s druhým rodičem,
  6. posoudit vhodnost matkou navrhované její výlučné péče, otcem navrhované střídavé péče a to zejména s ohledem na věk nezletilého s ohledem na jeho potřeby a jeho stadium vývoje,
  7. navrhnout vhodná řešení situace,
  8. pokud není vhodná střídavá péče, uvést, jaké výchovné prostředí pro nezletilého je znalcem doporučováno. Zda u otce či u matky, a to s ohledem na jejich osobnosti, rodinné prostředí a další řádnou výchovu a v jakém rozsahu a za jakých podmínek by se nezletilý pak měl stýkat s druhým rodičem,
  9. postihnout všechny další důležité skutečnosti pro posouzení věci.

Značné výhrady lze mít k odpovědím na otázku 1, 2, 4, 5, 9.

ad otázka 1
Tento vztah nebylo možno pro věk i osobnost nezletilého přímo ověřit, orientačně je však možno uvažovat o tom, že tento vztah není narušen k žádnému z rodičů.
ad otázka 2
Nezletilého nebylo možno vyšetřit, aby bylo možno uvedené věci posoudit.
ad otázka 4
Nebylo možno ověřit vyšetřením nezletilého, tvrzení rodičů nejsou v tomto směru dostatečná.
ad otázka 5
Z výpovědi obou rodičů je možno konstatovat, že na výchově se mohou dohodnout. Sporný zůstává rozsah styku otce s nezletilým.
ad otázka 9
Bylo by vhodné uvažovat v budoucnu, tj. za 2-3 roky, o vyšetření nezletilého, aby byly získány další potřebné podklady pro posouzení dané věci.
Naopak částečnou relevanci lze přisoudit odpovědi na otázku 3, pokud abstrahujeme od požadovaného srovnání. Znalec zde odpovídá: Výchovná způsobilost a schopnost obou rodičů se zatím jeví jako dostatečná pro zvládání nároků výchovy nezletilého. Do budoucna je to, vzhledem k aktuálnímu věku nezletilého, obtížné rozhodnout, protože mohou nastat situace, které nároky na výchovnou způsobilost a schopnost výrazně zvýší. Je rovněž obtížné odhadnout, jak se bude do budoucna odvíjet situace samotných rodičů.

Vlastní posouzení znaleckého zkoumání a posudku

Znalec uvádí použití následujících metod: Rorschachova metoda, ICL, NEOPS, PSSI, Dotazník rodičům, Rohnerova metoda rodinné diagnostiky, rozhovor, anamnestický rozhovor a spec. explorační metody. Nebyl použit žádný test výchovných kompetencí a postojů. Jako úvod k tragikomickému uvedu (citace str. 362 M. Svoboda ed.) o Rohnerově metodě: „Je zaměřena na bipolaritu akceptace-rejekce ve vzájemných vztazích rodičů a dětí. V dotaznících děti vypovídají jak se k nim rodiče chovají, rodiče vypovídají o svých postojích a způsobech chování k dětem...“

Co v tomto dotazníku vypověděl nevyšetřený tříletý chlapec - to slovy písně - snad jen vítr ví. Též nejsou nijak popsány a specifikovány co do výtěžnosti popsány spec. explorační metody. Různých metod soukromě zvaných Dotazník rodičům existují stovky. V posudku není metoda konkretizována a není uvedeno ani co z ní znalec zjistil. Nepřiměřené je odůvodnění, proč není možné vyšetřit dítě. Znalec byl v kontaktu s nezletilým, vždy v přítomnosti matky. Jednou je sledoval usazené v autosedačce. Možná právě toto považoval za jinak utajené spec. explorační metody. Podruhé je náhodně potkal společně s matkou v nákupním centru. Vždy plakalo. Při náhodném setkání tříletého dítka s cizím mužem nelze bez adaptace očekávat vstřícnost.

V posudku nejsou uvedeny výsledky jednotlivých testových metod, dosažené skóry, zejména pokud znalec zmiňuje určité neobvyklosti ve výsledcích. Zcela absentuje uvedení metod a jejich hodnotících skór, ve kterých byly neobvyklosti zjištěny. Nejsou uvedena pravidla, dle kterých byl výběr v textu prezentovaného prováděn. Nejsou uvedena tzv. tvrdá data, tj. výsledky skóre subtestů i rozboru produktů činnosti.

Uváděné závěry ohledně osobnostních charakteristik nejsou ničím odůvodněny. Za zásadní nedostatek posudku lze považovat absenci vyšetření dítěte, jak samostatně, tak s rodiči. Je řada psychologických metod pro děti velmi útlého věku založených na pozorování nonverbálních projevů, na hrách samostatných nebo s rodičem (rodiči), testy rodinných vztahů včetně zjištění reakce dítěte na odlučování/fixace na rodiče, saturace emocionálních potřeb dítěte rodičem. Formulování závěrů ve vztahu k dítěti stojí pouze na obecných teoretických základech, tj. bez jakéhokoliv pokusu o vyšetření dítěte a jeho rodinných vztahů. Názor znalce, že vlastní vyšetření dítěte nebylo potřeba je nejen nezdůvodněný ale i pro mne nepochopitelný. Ve formulaci doporučení znalec uvádí nutnost zkoušení rozšiřování pobytu dítěte u otce. Na jiném místě v vyjádření k návrhu otce na vyzkoušení přespávání nařízením soudem, zpochybňuje průkaznost k vyzkoušení pro další rozhodování. Jak ve znaleckém posudku, tak v přípisu znalce z 1. 7. 2017 znalec navrhuje vyzkoušení dvou, případně třech přespání za sebou. Toto odůvodňuje nutností reakce na případnou lítost dítěte, pláče. Ze znaleckého posudku nevyplývá podklad pro takové obavy ani pro domněnku, že by otec snad nebyl schopen takovou situaci řešit. Tvrzení znalce „je nutno zohlednit labilitu psychiky nezletilého“ nemá podklad ve vyšetření dítěte. Zřejmě vychází z náhodného pozorování dítka v obchodním centru.

Z rodinné anamnézy vyplývá, že otec se spolu s matkou o dítě staral od samého narození rovnocenně. „Otec si vytvořil takové podmínky, aby mohl být s dítětem stále doma a vykonával kromě kojení všechny úkony péče o dítě včetně koupání, přebalování, krmení.“ Skutečnost, že usiluje o svěření dítěte do střídavé péče, je v plném souladu se zákonem a zájmem dítěte. Posledním ze zákonů, jež v této souvislosti uváděly věkové limity pro péči otce, byl příslušný právní dokument Rakouska-Uherska z 19. století. Nabízí se zde motivace genderovou podjatostí znalce, tj. společenskými stereotypy, výhradně pečující matky a obživu zajišťujícího otce. Dítě potřebuje jak matku, tak i otce, a to i v době, kdy je velmi útlého věku, i kdy nabyde zletilosti. Teorie attachmentu počítá jak s verzí jediného primárního pečovatele, tak existencí více vztažných osob. Sám znalec uvádí, že oba rodiče jsou pro dítě vztažnými osobami. Proto v prvních 6 měsících života, kdy rodina žila pohromadě, se vytvořila vazba dítěte na dva primární pečovatele, matku i otce. Narušení této vazby tím, že matka omezila kontakt s otcem na v posudku zmiňovaných 2,5 hodiny v úterý, 2 hodiny ve čtvrtek a 4 hodiny v sobotu jednou za 14 dní, lze hodnotit jako velmi necitlivý zásah do vazby dítěte a jednoho z primárních pečovatelů (otce) dítěte. Pro zdravý vývoj dítěte byla tato změna v životě dítěte mnohem zásadnější (v negativním smyslu), než kdyby se nyní péče otce rozšířila ze zmiňovaných 5 dnů a dvou nocí za 14 dní na zcela vyrovnanou péči s matkou (v pozitivním smyslu k zajištění péče obou nezastupitelných rodičů).

Mezi druhým a třetím rokem věku se závislost na primárním pečovateli (pečovatelích) snižuje . Dochází k postupnému osamostatňování se (autonomii) dítěte, které je již zralé k separaci. Proto dítě ve třech letech již zvládne nastoupit do mateřské školky, i když je to pro něj zpočátku těžké. Naopak se prokázalo, že dítě s dvěma a více primárními pečovateli se na odpoutání od nich adaptuje výrazně lépe. Zde roste význam otce i v situaci, kdy v ranějším stádiu vývoje dítěte nezastává roli primárního pečovatele vedle matky, natož pokud byl jedním z primárních pečovatelů. Je načase učit dítě pozitivně akceptovat i jiné než vyhraněně mateřské chování. Poskytuje mu mimo jiné i informaci, že jiné nemusí být horší. Podotýkám, že termín pečující osoba je gender neutrální. Může to být jak muž, tak i žena. Podstatné je, že dítě se může na svého dospělého spolehnout, může se učit a zdravě rozvíjet.

Posudek, se hlouběji nezabýval interakcí mezi dítětem a každým z rodičů. Je to právě věk kolem třech let dítěte, kdy vyvážená péče obou rodičů je pro dítě přínosem. To platí jak v případě jediného primárního pečovatele a vztažné osoby v mladším věku, tak tím spíše v případě, že roli primárního pečovatele a vztažné osoby plnili oba rodiče, jako zde.

Závěr

V posuzovaném znaleckém posudku jsou vážné metodologické chyby. Výsledky jsou převážně prezentovány v rozporu s požadavkem ÚS na ověřitelnost. Chybí interpretace z konfrontace výsledků jednotlivých testových metod. Další výhrady viz. výše.

Zdůrazňuji, že promítání osobních, tj. ryze subjektivních zkušeností, je u vyšetření závažný prohřešek. Nevyvážený přístup znalce k oběma rodičům, nevyšetření dítěte, ale vyvozování závěrů o něm bez individuálního zkoumání, je závažnou chybou. Znalec se může vyjadřovat výhradně ke skutečnostem, které znaleckým zkoumáním osobně zjistil.

Ukázka 2

U posuzovaných sourozenců šlo nejen o opatrovnický spor. Zároveň byla podána žaloba z týrání svěřené osoby. Otec například děti dle jejich vyjádření trestal ponořením hlavy do umyvadla plného vody. Prokazatelné modřiny a různá poranění dle chlapců následek tělesných trestů vysvětloval jako důsledek sportovních aktivit dítek. Z výpisu ze spisu je zřejmý rozdílný názor účastníků na výchovné postupy a krizi v rodině. Informace z testů, neintepretované a jen kvalitativní, se věci týkají jen okrajově. Test A-B byl zřejmě chybně administrován. Dojmy znalkyně nemají oporu v testech. Jsou neověřitelné a tím v rozporu s požadavkem ÚS. Vzhledem k zcela nedostatečné testové baterii znalkyně odpovídá na otázky v některých případech tzv. šalamounsky. Jindy jen na základě dojmologie. Děje se tak i tam kde psychologická diagnostika nabízí řadu možností jež by umožnily na otázky odpovědět na základě objektivních standartizovaných metod.

Výhrady k Testu rodinných vztahů

Dle charakteru zaznamenaných odpovědí jde nepochybně o test autorů Anthony-Bene. V tomto testu si dítě z nabízených figurek vytvoří vlastní rodinu. Psycholog si s ním hraje na poštu. Proband jednotlivým figurkám přiřazuje pro ně typické charakteristiky. Například „Tato osoba je velmi veselá“ přiřadí k bratrovi a tím jej i charakterizuje. Podstatnou součástí testu je pan Nikdo. Ten je na rozdíl od ostatních obrácen k dítěti zády a nezletilý si jej sám nevybere. Psycholog rodinu ještě před zahájením hodnocení o pana Nikdo doplní. Vysvětlí: Nikdo dostane charakteristiky nevystihující nikoho v rodině. Psycholog není oprávněn postupovat v rozporu s manuálem metody. Nezbytnost pana Nikdo je uveden jak tam, tak i ve vysokoškolské učebnici M. Svoboda (ed): Psychodiagnostika dětí a dospívajících, Portál Praha 2001, na str.260. Pouhý mechanický opis charakteristik osob jež bez další interpretace prezentuje znalkyně je nedostatečný. Nejde zde jen o obraz percepce dítětem. Dále zjšťujeme „egocentrické odpovědi, ambivalence, inhibici-desinhibici, adaptaci apod. Záznamový arch umožňuje tyto vztahy podrobně zachytit.“ (M. Svoboda str.261)

Volná kresba je popsána pouze kvalitativně, bez interpretace. V obou případech takto prezentovaných dětských kreseb obrázky připomínají kresebnou zkoušku Z. Matejčka: Začarovaná rodina (do zvířat). Jeden z klasiků české psychodiagnostiky prof. V. Smékal zdůrazňoval: Minium vědecké informace vyžaduje alespoň jedno srovnání. Volná kresba nesporně mohla být porovnána jak se „začarovanou“ rodinou tak i s běžnou variantou kresby Naše rodina. Znalkyni nelze předepisovat jaké metody použije. Nelze se ubránit dojmu její povrchní práce s testy.

Pouhým výčtem odpovědí je zaznamenán Test 3 přání. Ten je vytržen z kontextu projektivního rozhovoru podle dr. Michala. I zde srovnání s dalšími součástmi tohoto rozhovoru (vydaného Psychodiagnostikou Bratislava a Brno) by přineslo podnětné informace.

Test nedokončených vět je často užívaný semiprojektivní test. Instrukce zní: „Odpověz/doplň nedokončenou větu prvním co tě napadne“. Některé varianty testů tohoto typu splňují i psychometrická kritéria, například Rotterův test (Rotter Incomplete Sentences Blank, 1950). Další Curtis Completion Form (J. W. Curtis, 1953) je zaměřen na testování emocionální zralosti a přizpůsobení. J. M. Sacks a S. Levy vytvořili: Sentence Completion Test, obsahující 60 nedokončených vět, rozdělených po čtyřech do patnácti kategorií (např. vztah k matce, otci, rodině, příbuzným, představeným, podřízeným, pohlavnímu životu, vlastním schopnostem, minulosti, budoucnosti atd.). Nejde o prezentaci vzpomínek, nelze proto mluvit o vzpomínkovém klamu. Jde výhradně o první asociaci. Oficiální definice asociace zní: Je to pamětní či fantazijní pocit, myšlenka, představa apod., která se pojí s určitou osobou, objektem či ideou, představa na základě předchozí zkušenosti, sdružování představ. Test nedokončených vět Pro děti bez dalšího upřesňujícího názvu eventuálně uvedení autora působí dojmem samizdatové, nestandartizované pomůcky. Název neodpovídá žádné diagnostické variantě nedokončených vět standartizovaných na českou populaci. Použitý mechanický přepis bez vyvození souvislostí, odpovídá úrovni práce k níž je třeba jen elementární gramotnost. O interpretaci si říkají například položky: „Nejčastěji myslím na... tátu“, „Moje rodina je... hodná“, „Nejvíc se bojím ...táty“, „Často vzpomínám... na tátu“, „Už nechci opakovat... takový zlý tresty“, „Tatínek mne považuje... za uklízečku“, „Je možné, že mě... neměli rádi“. Nevyužití zejména posledních dvou asociací k další interpretaci je nepochopitelné. Znám stovky protokolů Nedokončených vět. Nevzpomínám si, že bych se setkal s doplněním uklízečky.

Lze se ptát zda zde není přítomen takzvaný syndrom zavržení otce. I když taková diagnóza není v platném seznamu chorob, má své oprávnění. Zřejmě o trauma zavržení nejde. Viz Pavlovský P.: Podnět k diskusi o tzv. syndromu zavřeného rodiče, Česká a slovenská Psychiatrie 101, 2005, 7, s.382. Autor, docent psychiatrie, popisuje kazuistiku dvou sourozenců trpících, po prožitých zážitcích, strachem ze setkání s otcem alkoholikem. Symptomatologie jejich projevu připomínala TZR. Formoval je u dětí sám vůči sobě - otec. Autor důrazně varuje před mechanickou dojmologií. Základní vztah k otci vyplývající z raného attachementu je u drtivé většiny dětí pozitivní. Nepředpokládám, že by zde mohl byl jiný. Je překryt pravděpodobně objektivně prokazatelnými zážitky chlapců. Viz některé lékařské zprávy. Tyto zážitky otec popírá nebo vysvětluje zkresleně. Tím u synů ztrácí kredit a výrazně zhoršuje jejich percepci sebe sama. Jso-li děti přesvědčeny o své pravdě, pak i kdyby otec uspěl s tvrzením, že modřiny u synů jsou důsledkem sportování šlo o tzv. Pyrhovo vítězství.

Psychologická úvaha

Na str. 13 posudku uvádí znalci zdroje svých závěrů. Mimo jiné je uveden výpis ze spisu i videozáznam výslechu nezletilého a znalecký posudek mgr. Krále z 13. 4. 2016. V textu posudku nenacházím informaci o psychologickém rozboru videozáznamu. Není uvedena ani charakteristika průběhu výslechu formou analýzy diskursu, není jasné jak znalci využili text posudku mgr. Krále, co z něj převzali, co ověřili, zda se závěry souhlasí, či je poněkud korigují. Úroveň psychologického testového vyšetření je nedůstojná znaleckého posudku. Práce s testy odpovídá orientačnímu vyšetření, jež provedla velmi nezkušená psycholožka. Vzhledem k zřejmému nezařazení figurky pana „Nikdo“, by neměla pracovat bez kontroly erudovaného kolegy. Za úvahu by stálo předložit text posudku etické komisi České a Moravské psychologické společnosti. Ta se nezabývá věcnou správností posudku. Jistě by se mohla vyjádřit k úplnosti portfolia testů a k použití neúplného testu A-B v kontextu otázek položených PČR.

K odpovědím na otázky PČR

Otázka 1
Žádný z použitých testů nepatří mezi testy osobnosti ani intelektu. Nebylo změřeno IQ ani jiná forma mentální kapacity. Znalkyně mentální úroveň i intelekt pouze odhaduje a to zřejmě jen na základě rozhovoru ve zkouškové situaci vyšetření.
Otázka 2
Kognitivní funkce nebyly objektivně zkoumány. Znalkyně neuvedla z čeho a jak na jejich úroveň ně usuzuje
Otázka 3
Odpověď znalkyně je zcela obecná. Lze říci, že výpověď dítěte o záležitostech týkajících se jednoznačně a palčivě rodinné situace je vždy ovlivněna celou rodinnou situací. Míra, typ, zaměření jakož i fakt zda některý z dospělých dítě ovlivňuje má být zkoumán důkladněji. Pro ilustraci H. Drábková, zkušená soudní znalkyně, publikovala názor, že: „ve sporu o ně je každé dítě do jisté míry ovlivňováno“. Ani v rámci korektního přístupu se nelze vyhnout sdělení osobního postoje typu byl bych moc rád když budeš u mne. V přehledu postupuje tato znalkyně od zcela evidentního k těžko prokazatelnému ovlivnění:
  1. Vyhrožování a navození strachu z druhého rodiče,
  2. vnucování nepravdivých prožitků typu jak strašný byl život před rozchodem,
  3. přesvědčování dítěte o nevhodném chování druhého rodiče vůči potomkovi,
  4. nenápadné působení - povzdech, lehký vzlyk, pláč, bezradné pokrčení ramen, výrok: zase musíme na to vyšetřování, on (ona) si nedá pokoj, já se z toho nejspíš zblázním, už teď mne bolí hlava.
Důležitý je tón hlasu. Výrok typu: rozhodni se sám s kým budeš lze rozechvělým tónem eventuálně i s vlhkýma očima obsahově zcela změnit. Neverbálně podané informace mohou působit víc než slova.
Otázka 4
Na zjištění věrohodnosti výpovědi dítěte existují, jak již bylo uvedeno, baterie testů. Nic takového znalkyně nepoužila. Není jasné z čeho znalkyně usuzuje na to, že věrohodnost dítěte je průměrná vzhledem k věkové normě. Není uvedeno kde norma existuje a jak lze uváděné ověřit. Problematické je tvrzení znalkyně v některých případech zjevně nemluví pravdu, například o tom, že u otce nemají žádné hry a hračky. V praxi jsem se opakovaně setkal s nepřiměřeně trestanými dětmi jež neměly doma žádné hry. Hraček měly minimálně. Znalkyně měla tento údaj podrobněji explorovat. Teprve pak by eventuálně mohla uvažovat o lži.

Co já (sociální pracovnice či pracovník OSPOD) s tím?

Především lze navrhnout soudu specifické otázky jež budou položeny k zodpovězení znalci. Tak lze předejít výlučnosti šablonovitých otázek typu jaké jsou osobnostní rysy rodičů a dítěte, jejich výchovné kompetence a vzájemný postoj k dítěti. Nad textem se nejen mohu, ale i mám zamyslet, konfrontovat s ním své poznatky. Hojně využívaná fráze opatrovník se připojuje ke znění znaleckého posudku je nenapadatelná. To neznamená, že nemůže být důsledek vyhořelosti (burn out syndrom). Chybí-li některá z 20 charakteristik spravedlivého posudku, viz výše, požadujme doplnění.

Milý Ježíšku... aneb co by si v kontextu předchozího odstavce přál autor tohoto článku?

Do osnov vysokoškolského studia sociální práce zařadit výuku předmětu Psychologická diagnostika. To navzdory tvrzením mnohých psychologů zdůrazňujících že socky nemají oprávnění k práci s testy. Chybí jim patřičné vzdělání k pochopení přísně tajné (leč na internetu překvapivě snadno dostupné) baterie testových metod. Nemyslím, že by absolvent uvedeného předmětu měl být konkurencí psychologa. Měl by vědět co lze zjišťovat čím, jaké jsou podmínky a postupy korektní administrace testu. Měl by poznat nesmyslnost a neodbornost některých rádoby charakteristik projektivních testů. Viz ukázky v T.Novák: Poznámky k soubornému článku Josefa Pavláta a Oldřicha Matouška: Opatrovnické znalecké posudky – doporučení, námitky, úskalí, Česká a slovenská Psychiatrie 2O16, 112(2), 82-87. Moje replika ve zmíněném časopise v čísle 4/2017.

Studenti jsou připravováni mimo jiné na Moderní pojetí sociální práce s rodinami a dětmi v obtížné rodinné situaci, viz například text v Sociální práce č 1, 2006 str.37-45. K tomuto cíli by mohl přispět kurs typu Co dítě sděluje když nakreslí svoji rodinu (viz stejnojmená kniha T. Novák, Rubico Olomouc 2004).

Od založení FSS MU (předtím FF v letech 1990-1) externě učím na Katedře sociální práce a sociální politiky kurs Práce s klienty. Sylabus zde. Okrajově se zmiňuji s ukázkami i o práci s kresbami Naše rodina a Začarovaná rodina. Studenti o tuto, žel marginální část výuky, jeví po celou dobu zcela mimořádný zájem.